Mára powerlifter

Když už chvíli cvičíte a je to na vás aspoň trochu vidět, často se vám stane, že po vás lidi kolem chtějí pomoc s přenášením krabic plných těžkých nesmyslů, stěhováním lednic, odnosu těžkého odpadu a další spoustu věcí, které byste přece jako silnější jedinec měl zbožňovat. Občas máte být dokonce vděční za tu příležitost stát se tažnou mulou, protože to přece máte místo tréninku, ne? Jakmile někdo zmíní, že budeme dělat nějakou činnost místo tréninku, třeba práci na zahradě, nebo podobný nesmysly, musím se dost držet, abych to nějak nekomentoval. Možná pokud bysme pár takových lidí exemplárně potrestali, ostatní by si tyhle řeči odpustili. Ale třeba je to jenom moje lenost a všichni ostatní, co cvičí, rádi tahají těžké krámy ostatních lidí. Bohužel nastala situace, kdy jsem se z nošení věcí nemohl vymluvit a musel jsem svoj i sílu využít. Musel jsem totiž tahat svoje těžký krámy, protože jsem se tenhle víkend stěhoval. Najednou jsem byl jako ten strongman, nebo co to bylo za siláka,

Od mé první soutěže v silovém trojboji uplynul již skoro měsíc a mám za sebou prvních pár týdnů o vysokém počtu opakování a nižších vahách. Musím říct, že se cítím mnohem silnější a i na výkonech je to znát. Sice mi trochu začínají chybět vyšší váhy, ale určitě se brzo dočkám. Začínám si totiž připadat jako nadšený štěňátko, který čeká, než mu páníček hodí míček. V mém případě je páníček trenér a míček jsou maximálky. Nejvíc jsem totiž zvědavej na to, kolik nakonec zvednu, až ten moment přijde a poběžím za míčkem v podobě třeba 200kg dřep. To byl vlastně taky můj první cíl, když jsem přišel za Davidem, abych dřepnul 200kg. V tu chvíli mi to přišlo jako prakticky nemožný, že zrovna já bych takovým způsobem zlepšil svoje výkony. Jinak si o sobě samozřejmě vždy myslím, že jsem skvělej a báječnej. Ale minulý rok v září, než jsem za Davidem přišel, jsem dřepoval nejvíc 130kg. Takže to byl dost vzdálenej cíl, kterej jsem si moc nedokázal představit. Tím spíš mě potěšil páteční trénink, kde

Tenhle týden měl náš tým soustředění a bylo natolik podnětné, že z toho vzniklo i téma na článek, v což jsem tak trochu doufal. No, spíš jsem na to spoléhal, takže kdyby se tam nic zajímavého nedělo, stejně bych z toho musel vytřískat něco ve stylu, jak je skvělé trénovat mezi úspěšnýma závodníkama, jak to člověka motivuje k lepším výkonům, jak je super, když ti trenéři daj připomínky k technice atd. Všechno by to byla pravda, ale v týmu máme i členy, jejichž trénink mě zaujal mnohem víc. Vůbec to není o tom, že by dělali něco špatně, nebo tak něco. To bych si já ze své pozice vůbec nedovolil hodnotit. Ale vždycky mě zaráží, když si lidi berou pásek pomalu už na rozcvičovací série s osou a zjevně je to pro ně nějaká kouzelná věc, se kterou udělaj lepší dřep, nebo nevím. Nejvíc je to samozřejmě vidět v “běžnejch” fitkách, kam primárně nechodí silový sportovci. Tam můžete zahlédnout lidi s páskem, když cvičí biceps a podobný srandy. Myslím si, že brát si opasek i na nízký váhy je spíš

Tak přesně tuhle otázku jsem si musel položit hned, jak jsem dostal tréninkový plán na tento týden. Původně jsem si myslel, že odpověď bude “ano”. Po odcvičení celého týdne musím odpověď přehodnotit na “rozhodně ano”. A myslím, že v následujících minimálně pár týdnech to nebude o moc lepší. Mít v jednom tréninku víc jak 80 opakování na bench, nebo mrtvolu? Zjevně to není problém. Ve finále to pro mě ale bylo lehčí, než jsem původně očekával. Kromě benche, kde jsem si věřil nejvíc a skončil s přepumpovanýma kozama, které by mi záviděla lecjaká kočička z fitka. Bohužel jsem nezvládnul všechna opakování na tlaky hlavou nahoru, z čehož David usoudil, že moje slabina budou vršky prsou. Takže předpokládám, že bude následovat destrukce této svalové partie a s tím spojené problémy s oblékáním košil atd. Kromě bolesti svalů jsem si ale nějakým zázrakem “ublížil” i jinak. Po nekonečných seriích mrtvých tahů jsem ve sprše zjistil, že se mi podařilo rozedřít si holeně i přes podkolenky. Běžná