Jak nikdy nevynechat trénink? Buď lenoch

Když už chvíli cvičíte a je to na vás aspoň trochu vidět, často se vám stane, že po vás lidi kolem chtějí pomoc s přenášením krabic plných těžkých nesmyslů, stěhováním lednic, odnosu těžkého odpadu a další spoustu věcí, které byste přece jako silnější jedinec měl zbožňovat. Občas máte být dokonce vděční za tu příležitost stát se tažnou mulou, protože to přece máte místo tréninku, ne? Jakmile někdo zmíní, že budeme dělat nějakou činnost místo tréninku, třeba práci na zahradě, nebo podobný nesmysly, musím se dost držet, abych to nějak nekomentoval. Možná pokud bysme pár takových lidí exemplárně potrestali, ostatní by si tyhle řeči odpustili.

Ale třeba je to jenom moje lenost a všichni ostatní, co cvičí, rádi tahají těžké krámy ostatních lidí. Bohužel nastala situace, kdy jsem se z nošení věcí nemohl vymluvit a musel jsem svoji sílu využít. Musel jsem totiž tahat svoje těžký krámy, protože jsem se tenhle víkend stěhoval. Najednou jsem byl jako ten strongman, nebo co to bylo za siláka, kterej nadzvednul auto, zachránil tak lidský život a prakticky tak využil svoji sílu. Já ji využil na tahání knížek, ale to je podobný.

Jediná komplikace v mém heroickém výkonu byla v tom, že mě od pondělního tréninku bolely spodní záda, takže i z velmi příjemných činností, jako je třeba sedání si na záchodovou mísu, se staly činnosti přinejmenším nepříjemné. To si často ostatní taky neuvědomují, když po vás chtějí zvednout pár kamenů, nebo odnést kovadlinu. Svaly můžete mít totiž namožený, takže sotva vstanete z postele, nebo jako já teď, máte v háji spodní záda a ani si pomalu nezavážete tkaničky od bot.

Přes to všechno je ale samozřejmě největší problém moje lenost a spousta powerlifterů vám bude určitě ráda přehazovat pneumatiky od traktoru. I když třeba na základě zkušeností s lidma z týmu si dovolím tvrdit, že by vám spíš snědli krávu, než aby vám pomohli s těma kolama od traktoru.

Každopádně se lidi často diví, jak takovej lenoch jako já, může chodit pravidelně do fitka, když oni líný nejsou a i tak se do posilky dostanou maximálně když zablouděj cestou do hospody. Jasnou odpověď na to asi nemám, ale bude to nejspíš tím, že mě to prostě baví. A baví mě to hodně. Samozřejmě jsou dny, kdy je člověk unavenej, bolí ho hlava, měl toho hodně v práci a do fitka se mu prostě nechce. Většina lidí se na to vykašle a radši se na internetu ptají, kde berou ty lidi motivaci pořád dřít a pravidelně se na trénink dokopat.

Myslím si, že pokud tě to co děláš opravdu baví, nepotřebuješ nijak motivovat. Neexistuje žádnej rozumnej důvod, proč nejít na trénink. I když se ti nechce, tak musíš. Nemůžeš se sebou ani vyjednávat ve stylu, dneska jsem unavenej, tak půjdu zítra, zítra to bude lepší. Protože tady není možnost přesunout nebo vynechat trénink. Pokud budeš mít tohle myšlení, že prostě neexistuje jiná možnost, nemusíš nic řešit a prostě na ten trénink jdeš. A i když se mi třeba někdy nechce, tak jakmile přijdu do fitka, vždycky to přejde a jsem rád, že jsem šel. Nejlíp se totiž cejtím, když jedu domu po tréninku, na který se mi nechtělo.

I tak ale nebudu mít radost, když budu muset tahat vaše krabice a kdekdo mě může právem prohlásit za lenocha. Když to ale zvládne lenoch jako já, můžete to zvládnout i vy. Stačí jenom vynechat všechny výmluvy a prostě pokaždý udělat to, pro co jste se rozhodli. A ve finále je jedno, jestli je to trénink ve fitku, psaní blogu, práce na projektu, nebo cokoliv jiného. U všeho se někdy stane, že se vám nechce a nejradši byste to odložili, nebo se nějak vymluvili. Ale taková možnost prostě neexistuje.