Všichni můžou být powerlifteři! Hlavně ti slabí

Minulý článek vzbudil hodně emocí, hodně na něj lidi reagovali a mě ty reakce upřímně pobavily. Primárně lidi dráždil ten název. Když řeknu, že jsou powerlifteři lepší, než kulturisti a sdílím to v kulturistický skupině, jak to asi může dopadnout, že? Ale to jsem samozřejmě čekal, takže komentáře, který primárně odsuzovali to, jak jsem článek nazval, ještě jakž takž chápu. Ty ostatní už se chápou hůř, ale možná mi vlezla pizza na mozek, nebo tak něco.

Hlavní problém všech ve fitness, kulturistice, nebo i powerliftingu je, že se berou moc vážně. Mají pocit, že trénují jako Arnold Schwarzenegger, pro svůj cíl dělají vše, posilovna je jejich život a jakmile si dají zmrzlinu, týden si to vyčítají, protože snědli nějakou prasárnu, která jim krade progress. Většina si to o sobě myslí a málokdo to opravdu dělá. A pokud má někdo takovej mindset, že je to hrozná dřina a sebeobětování a on samozřejmě všechno tohle dělá, je pro něj skoro urážlivý, když z toho má někdo prdel, trénuje pro zábavu a občas žere jako prase. Takhle to přece nemůžeš dělat, musíš tu stravu držet na 100%, musíš tohle a musíš tamto. Naštěstí nemusím nic z toho.

A přesně proto má smysl, abych psal o tom jak to dělám já, jak jsem se k tomu dostal, jak si dlouhodobě držím relativně normální váhu a i přes svoje žraní ji úspěšně pomalu dávám dolů, jak vidím powerlifting jako nováček v tomhle sportu atd. Protože když jsou všichni důležitý jak hovno v trávě, nový lidi to spíš odradí, než aby to přitáhlo další lidi, který se budou o tenhle sport zajímat a potenciálně závodit v silovým trojboji. Proto si tu můžou přečíst jak to dělám já a jak je to jednoduchý, že nemusí držet striktní dietu, že nemusí chodit 6x týdně do fitka, že to můžou dělat tak aby je to bavilo, dalo se to skloubit s jejich normálním životem a přesto dosáhli silovýho progressu.

A to nejdůležitější, že se můžou i zúčastnit soutěží. Pro mě ještě před rokem bylo absolutně nereálný dostat se na nějakou soutěž. A když jsem si v létě poprvý zkusil korte trénink 5x5, mejch 80kg na dřep moc nenasvědčovalo tomu, že bych se nějaký soutěže někdy zúčastnil. Ale po pár měsících přípravy v týmu Doplnejch powerlifting jsem najednou závodil a dřepnul 175kg. To je pořád váha, kterou si určitě normální cvičenci z fitka dokážou představit a budu rád, když mě na závody přijedou překonat.

To je hlavní účel toho, proč to všechno píšu. Pokud bude blog psát někdo jako David Lupač, určitě na něm naleznete spoustu užitečnejch informací. Ale jsem přesvědčenej, že je víc přiměje závodit, když uvidí můj blog, s mejma výkonama a třeba si řeknou, že to zvládnou taky (protože zvládnou) a že budou lepší (protože to taky není velká meta). A já se naopak budu snažit, aby lepší nebyli a posouvat se silově pořád dál. A dál si budu v klidu říkat powerlifter, což taky některejm lidem vadilo. Podle nich, si tak můžeš asi říkat, až když dřepneš 300kg, zúčastníš se 10ti závodů, nebo nevím. Každopádně je to hovadina, takže doufám, že si tak bude říkat co nejvíc lidí, protože pak má to závodění smysl. Začít hned dřepovat 300kg prostě nejde, musíš na to roky trénovat a kdoví, jestli se k tomu vůbec někdy dostaneš. A do tý doby můžeš závodit s lidma, který v tý cestě ještě nejsou tak daleko a blízko svejch maxim, ale jsou podobně daleko jako ty.