Mára powerlifter

Minulý článek vzbudil hodně emocí, hodně na něj lidi reagovali a mě ty reakce upřímně pobavily. Primárně lidi dráždil ten název. Když řeknu, že jsou powerlifteři lepší, než kulturisti a sdílím to v kulturistický skupině, jak to asi může dopadnout, že? Ale to jsem samozřejmě čekal, takže komentáře, který primárně odsuzovali to, jak jsem článek nazval, ještě jakž takž chápu. Ty ostatní už se chápou hůř, ale možná mi vlezla pizza na mozek, nebo tak něco. Hlavní problém všech ve fitness, kulturistice, nebo i powerliftingu je, že se berou moc vážně. Mají pocit, že trénují jako Arnold Schwarzenegger, pro svůj cíl dělají vše, posilovna je jejich život a jakmile si dají zmrzlinu, týden si to vyčítají, protože snědli nějakou prasárnu, která jim krade progress. Většina si to o sobě myslí a málokdo to opravdu dělá. A pokud má někdo takovej mindset, že je to hrozná dřina a sebeobětování a on samozřejmě všechno tohle dělá, je pro něj skoro urážlivý, když z toho má někdo prdel, trénuje pro zábav

Na internetu a i mimo něj si často dělají kulturisti srandu z powerlifterů, powerlifteři ze strongmanů, strongmani z kalisteniků a všichni z crossfiterů. Hlavní souboj se ale odehrává mezi kulturisty a powerliftery. Kulturisti nadávají, že trojbojaři jsou tlustý a nechutný, ti opětují tím, že jsou kultíci slabý modelky v tangáčích a tak dále. Ale jak to teda je? Který sport je ten správný a ve kterém jsou jen buzíci? Jak už název mého blogu napovídá, budu se klonit na stranu tlustejch a nechutnejch powerlifterů. Ono s mojí formou bych se jinam nemohl přiklonit, i kdybych chtěl. Nebo respektive mohl, ale to bych musel začít držet stravu a shodit vanu, se kterou už jsem si udělal celkem vřelý vztah. A tak jsem se vlastně k powerliftingu dostal. Když jsem byl před víc jak třemi lety vypasenej tak, že jsem byl prakticky jenom velká hrouda tuku, začal jsem cvičit s kulturistou. Shodil jsem nějakých 30kg a dostal se do stavu kdy už vypadám jako normální člověk. To samozřejmě rychle vyvrátí

Jelikož mě už druhým týdnem bolí spodní záda a po ránu vypadám víc jak důchodce co sotva vstane z postele, než silovej sportovec, o tréninku toho aktuálně moc psát asi nebudu. Teda abych to upřesnil, ráno určitě poznáte, že jsem powerlifter, ale hlavně podle pneumatiky kolem břicha, která se mi tam zasekla a těžce se jí zbavuje. Ale abych uklidnil všechny svoje fanynky, zadek si ještě na záchodě utřu, takže to se mnou nebude tak hrozný. Záda rozhejbeme v úterý na masáži, případně později u fyzio a pokračuje se v přípravě. Větší starost mi teda dělá spíš ten špek, než bolavý záda/kyčle. Od lidí kolem jsem si ale musel vyslechnout, že to bylo jasný, že se mi dřív nebo později něco stane, že zvedám moc těžký váhy, že ve stáří budu invalidní a podobný věci, který mi jsou ale úplně jedno, takže je tak maximálně rád pobavím tím, jak si nemůžu obout boty, protože se neohnu. Beru to prostě jako součást přípravy a nemyslím si, že jde o nějaký vážný zranění, ze kterýho bych se maximálně během