Powerlifteři jsou lepší než kulturisti!

Na internetu a i mimo něj si často dělají kulturisti srandu z powerlifterů, powerlifteři ze strongmanů, strongmani z kalisteniků a všichni z crossfiterů. Hlavní souboj se ale odehrává mezi kulturisty a powerliftery. Kulturisti nadávají, že trojbojaři jsou tlustý a nechutný, ti opětují tím, že jsou kultíci slabý modelky v tangáčích a tak dále. Ale jak to teda je? Který sport je ten správný a ve kterém jsou jen buzíci?

Jak už název mého blogu napovídá, budu se klonit na stranu tlustejch a nechutnejch powerlifterů. Ono s mojí formou bych se jinam nemohl přiklonit, i kdybych chtěl. Nebo respektive mohl, ale to bych musel začít držet stravu a shodit vanu, se kterou už jsem si udělal celkem vřelý vztah. A tak jsem se vlastně k powerliftingu dostal. Když jsem byl před víc jak třemi lety vypasenej tak, že jsem byl prakticky jenom velká hrouda tuku, začal jsem cvičit s kulturistou. Shodil jsem nějakých 30kg a dostal se do stavu kdy už vypadám jako normální člověk. To samozřejmě rychle vyvrátím, jakmile začnu mluvit, ale aspoň už nejsem 120kg těžká koule.

Takže v rámci kulturistické stravy a tréninku jsem dokázal celkem obstojně zhubnout, naučil se alespoň nějak cvičit, naučil se spoustu věcí o stravě a dostal se do stadia, kdy už jsem byl se sebou víceméně spokojený. Jenomže jsem zjistil, že jsem celkem línej držet stravu natolik, abych udělal alespoň plážovou formu, nedejbože abych poprvé v životě spatřil břišáky. Takže jsem se postupně začal smiřovat s tím, že Ronnie Coleman ze mě zřejmě nebude. A bohužel ne jenom proto, že je černej.

Ve cvičení mě od začátku motivoval progres, kterej byl lehce měřitelnej na váze. Takže jsem mohl pravidelně sledovat výsledky svého úsilí a mít radost z toho, že už jsem zase o něco míň nechutnej. Po čase se ale ručička na váze zastavila. A když se člověk nezlepšuje, vytrácí se motivace. Začal jsem teda přemýšlet co dál, když jsem nenažranej, ale chci dál cvičit. Začal jsem se snažit o silovej progres. To se mi dařilo a opět jsem mohl sledovat jak se zlepšuju a motivace se vrátila. Tentokrát nešla váha dolu, ale nahoru. A dostal jsem se až do týmu Doplnejch powerlifting.

Díky tomu mám teď pocit, že jsem našel něco, co můžu dělat dlouhodobě, doufám, že až do stáři. A právě proto, se přikloním na stranu powerlifterů, než kulturistů. Protože zvedat váhy a zaměřovat se na silovej výkon je mnohem lepší pro normální život. Zaprvé je míň tréninků, protože takhle težkejch tréninků prostě v týdnu moc nezvládnete, takže máte víc volného času. A jelikož tréninky jsou tak náročný, můžete si dovolit víc jíst. A protože není váš cíl mít břišáky, nemusíte hrotit dietu, vážit každý zrnko rýže a celkově můžete mít stravu mnohem víc v pohodě. Ideálně samozřejmě zdravou a neládovat se sračkama, ale můžete si toho prostě dovolit víc. A když na vás bude někdo koukat, jak sníte naposezení půl dortu, vždycky můžete říct “jsem powerlifter, já můžu”.