Mára powerlifter

Na internetu a i mimo něj si často dělají kulturisti srandu z powerlifterů, powerlifteři ze strongmanů, strongmani z kalisteniků a všichni z crossfiterů. Hlavní souboj se ale odehrává mezi kulturisty a powerliftery. Kulturisti nadávají, že trojbojaři jsou tlustý a nechutný, ti opětují tím, že jsou kultíci slabý modelky v tangáčích a tak dále. Ale jak to teda je? Který sport je ten správný a ve kterém jsou jen buzíci? Jak už název mého blogu napovídá, budu se klonit na stranu tlustejch a nechutnejch powerlifterů. Ono s mojí formou bych se jinam nemohl přiklonit, i kdybych chtěl. Nebo respektive mohl, ale to bych musel začít držet stravu a shodit vanu, se kterou už jsem si udělal celkem vřelý vztah. A tak jsem se vlastně k powerliftingu dostal. Když jsem byl před víc jak třemi lety vypasenej tak, že jsem byl prakticky jenom velká hrouda tuku, začal jsem cvičit s kulturistou. Shodil jsem nějakých 30kg a dostal se do stavu kdy už vypadám jako normální člověk. To samozřejmě rychle vyvrátí...

Od mé první soutěže v silovém trojboji uplynul již skoro měsíc a mám za sebou prvních pár týdnů o vysokém počtu opakování a nižších vahách. Musím říct, že se cítím mnohem silnější a i na výkonech je to znát. Sice mi trochu začínají chybět vyšší váhy, ale určitě se brzo dočkám. Začínám si totiž připadat jako nadšený štěňátko, který čeká, než mu páníček hodí míček. V mém případě je páníček trenér a míček jsou maximálky. Nejvíc jsem totiž zvědavej na to, kolik nakonec zvednu, až ten moment přijde a poběžím za míčkem v podobě třeba 200kg dřep. To byl vlastně taky můj první cíl, když jsem přišel za Davidem, abych dřepnul 200kg. V tu chvíli mi to přišlo jako prakticky nemožný, že zrovna já bych takovým způsobem zlepšil svoje výkony. Jinak si o sobě samozřejmě vždy myslím, že jsem skvělej a báječnej. Ale minulý rok v září, než jsem za Davidem přišel, jsem dřepoval nejvíc 130kg. Takže to byl dost vzdálenej cíl, kterej jsem si moc nedokázal představit. Tím spíš mě potěšil páteční trénink, kde...

Tenhle týden měl náš tým soustředění a bylo natolik podnětné, že z toho vzniklo i téma na článek, v což jsem tak trochu doufal. No, spíš jsem na to spoléhal, takže kdyby se tam nic zajímavého nedělo, stejně bych z toho musel vytřískat něco ve stylu, jak je skvělé trénovat mezi úspěšnýma závodníkama, jak to člověka motivuje k lepším výkonům, jak je super, když ti trenéři daj připomínky k technice atd. Všechno by to byla pravda, ale v týmu máme i členy, jejichž trénink mě zaujal mnohem víc. Vůbec to není o tom, že by dělali něco špatně, nebo tak něco. To bych si já ze své pozice vůbec nedovolil hodnotit. Ale vždycky mě zaráží, když si lidi berou pásek pomalu už na rozcvičovací série s osou a zjevně je to pro ně nějaká kouzelná věc, se kterou udělaj lepší dřep, nebo nevím. Nejvíc je to samozřejmě vidět v “běžnejch” fitkách, kam primárně nechodí silový sportovci. Tam můžete zahlédnout lidi s páskem, když cvičí biceps a podobný srandy. Myslím si, že brát si opasek i na nízký váhy je spíš ...

Tak přesně tuhle otázku jsem si musel položit hned, jak jsem dostal tréninkový plán na tento týden. Původně jsem si myslel, že odpověď bude “ano”. Po odcvičení celého týdne musím odpověď přehodnotit na “rozhodně ano”. A myslím, že v následujících minimálně pár týdnech to nebude o moc lepší. Mít v jednom tréninku víc jak 80 opakování na bench, nebo mrtvolu? Zjevně to není problém. Ve finále to pro mě ale bylo lehčí, než jsem původně očekával. Kromě benche, kde jsem si věřil nejvíc a skončil s přepumpovanýma kozama, které by mi záviděla lecjaká kočička z fitka. Bohužel jsem nezvládnul všechna opakování na tlaky hlavou nahoru, z čehož David usoudil, že moje slabina budou vršky prsou. Takže předpokládám, že bude následovat destrukce této svalové partie a s tím spojené problémy s oblékáním košil atd. Kromě bolesti svalů jsem si ale nějakým zázrakem “ublížil” i jinak. Po nekonečných seriích mrtvých tahů jsem ve sprše zjistil, že se mi podařilo rozedřít si holeně i přes podkolenky. Běžná ...